10. března proběhla v Malém sále DK Metropl vědecká show "Tajemství CO2". Fotografie z této akce najdete ve fotogalerii .

Obrázek a text převzat z MF DNES.

Pokud si chcete prohlédnout pokusy, předváděné při této akci, nebo se dozvědět něco více o "Divoky duch" (CO2), podívejte se na web pořadu PORT, kterým provádí Dr. Michael Londesborough.

Rozhovor s ním si můžete přečíst v pokračování článku, na YouTube jsme umístnili videa z této akce. VIDEO1 , VIDEO2 .

Ne každý den se poštěstí pohovořit si s členem Akademie věd ČR. Nemohl jsem tedy odolat a při příležitosti vědeckého představení ,,Tajemství Co2‘‘ jsem položil pár otázek jeho hlavnímu aktérovi, jímž je samozřejmě Dr. Michael Londesborough. Po pár doušcích Coca-Coly mohl rozhovor, zcela spravedlivě česko-anglický, začít...  
 
Ahoj, Michaeli! Předně bych tě tu rád přivítal a zeptal se, jak se máš a jak jsi spokojen s odezvou zdejšího publika?

Já děkuji za přivítání a skleničku Coly, na zdraví! (vřelé přiťuknutí). Mám se moc fajn a jsem velmi rád, že tu mohu být, protože tento typ vystupování mě opravdu baví. Také myslím, že se dnes vše povedlo, hodně se mi líbil prostor divadla, který navozuje pocit, že věda by neměla sloužit jen jako zdroj informací, ale také i jako způsob zábavy. Zároveň lidé, kteří se starali o osvětlení a celkově technickou stránku věci, odvedli dobrou práci, vše probíhalo hladce. Tu spokojenost publika mohu jen odhadovat, ale za sebe musím říct, že jsem si vystoupení opravdu užil, a věřím, že oni také.  
 

Nemohu nechat bez povšimnutí, že jsi své experimenty neuváděl obligátní větou: Doma to raději nezkoušejte. Držíš se určité hranice, co se týče bezpečnosti tvých pokusů?

Veškeré pokusy, které dělám, jsem dělal už mnohokrát. Rovněž samozřejmě se zkušenostmi přichází i větší bezpečnost. Pokaždé mám své experimenty pod kontrolou a vím, kam až si mohu dovolit zajít. Někdy je sice nutné použít ochranné brýle nebo rukavice, ale nemanipuluji s něčím vyloženě nebezpečným. Takže když jsi opatrný, můžeš bez problémů rizika eliminovat. Jistěže existují hranice, za které bych nešel; vše co dělám, je bezpečné. 
 

Ty sám jsi jeden z předních popularizátorů vědy u nás. Myslíš si, že tohle je cesta, jak přimět mladé lidi, aby se k vědě neobraceli zády?

Já v to doufám. Vynalézavost a mozková aktivita mladých lidí je vskutku pozoruhodná. V tomto směru je proto doslova politikou Akademie věd přilákat k vědě více mladých pracovníků, v jejichž možnostech je přistupovat k věcem jinak, vynalézavěji. Mimo připravování přínosných projektů je právě i toto součástí mé práce. Takže pokud mám šanci dostat k vědě nové nadšence, snažím se ji využít. Dalo by se říci, že je to v zájmu nás všech. 
 

Na druhé straně: Nemůže popularizace vědy nakonec z pohledu odborníků uškodit vědě samotné? Nemáš i takové ohlasy?

Ano, slyšet tyto názory pro mě není cizí. Říkají, že je to příliš zábavné a bla bla bla bla...Ale řekl bych, že takhle přemýšlí jen někteří. Navíc já netvrdím, že mé přednášky jsou určené odbornému obecenstvu. Naopak - přednáším výhradně pro širokou veřejnost a studenty, proto mi jde hlavně o vzbuzení nadšení a zájmu. 
 

Pocházíš z Londýna, teď se nacházíme v Českých Budějovicích. Musím říci, že bych čekal spíše opačnou cestu. Co tě přimělo přestěhovat se z Anglie do České republiky?

Pro mě osobně je tato cesta poměrně přirozená. Do České republiky jsem se dostal během svých studií, kdy jsem dělal doktorát na University of Leeds. Zabýval jsem se borany (sloučeniny boru s vodíkem) a náš tým a můj vedoucí měli dlouhodobé vazby na chemiky ze zdejšího Ústavu anorganické chemie v Řeži, kde se zabývají borany již přes 60 let. A opravdu; ti lidé, kteří tam pracovali, a někteří ještě dodnes pracují, bývali v dané sféře ,,velká zvířata‘‘, v chemii toho objevili spoustu, pořádaly se u nich mezinárodní konference atd.

Já jsem tam byl zaslán na 12 týdnů a během nich jsem se hodně naučil. Říkal jsem si, že bych ty zkušenosti někdy rád na oplátku zúročil tady. A také jsem zde potkal svou ženu... 
 
 

Máš ještě v Británii nějaké vědecké závazky?

Jediným závazkem je moje spolupráce s jednou konkrétní skupinou, takže maximálně formou nějaké občasné pracovní cesty na konzultace.  
 

Četl jsem velmi pochvalné reakce na tvůj pořad PORT (ČT2) a samozřejmě se k nim musím připojit. Nechystáš do budoucna třeba i jiný způsob zvýraznění vědy? Co takhle knihu?

O tom už se mluví, avšak bohužel jsem hrozně časové vytížený. Knihu bych opravdu vydat chtěl, ale nejdříve musím najít potřebný čas a také nějakého vhodného spolupracovníka. Chystám se ovšem spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí v otázce šetření energie apod., takže se pořád pouštím do něčeho nového a snažím se dělat věci jiným způsobem, originálně. 
 

Jaké typy pokusů se pro svůj pořad snažíš vybírat?

Snažím se vybírat pokusy, jež si mohou diváci zopakovat i doma. Nejde to ve všech případech, ale tak řekněme 90% experimentů, které v PORTu předvádím, mohou lidé klidně vyzkoušet sami, sehnat věci k jejich realizaci není obtížné. 
 

Musíme zmínit tvou spolupráci s British Council. Mohl bys ji trochu přiblížit?

Vše probíhá výborně! S British Council spolupracuji po nejdelší dobu. Okamžitě po příjezdu do Čech jsem jim zaslal dopis, že jsem Brit, zajímá mě věda a jsem otevřen k jakékoli spolupráci. Začali jsme v roce 2002, kdy jsme oslavili 50 let od objevu DNA, a já jsem pomáhal s prezentacemi v Národním technickém muzeu v Praze. Od té doby spolupracujeme a jsem tomu nesmírně rád. Pro mě je důležité, že dělají i kulturní akce, a proto u nich mohu kulturu s vědou spojovat. Konkrétně jsme třeba dělali vědecké semináře v kavárně! Takže já si té kooperace opravdu vážím, oni jsou vážně ,,open-minded‘‘.  

Jakožto vědci ti musím položit otázku: Co si slibuješ od nově rozběhlého výzkumu v CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum)?

Od pár novinářů už jsem slyšel názor, jestli to vůbec stálo za ty peníze. Já si myslím, že určitě, přestože jsou tam teď nějaké problémy, vše ještě není dokončeno. Ty peníze byly ale jednoznačně investovány dobře, protože za prvé: Jde o zkoumaní hmoty. Já dnes mluvil o prvku. Dříve si lidé mysleli, že prvek je něco, co se nedá rozložit na menší části. Dnes už víme, že se rozložit dá - jádro je rozložitelné na protony a neutrony. Také víme, že existují ještě menší částice. Pokud se nám podaří zkoumat právě ty části a hlavně síly mezi nimi, máme klíč ke zkrocení jaderné energie. A asi nemusím zdůrazňovat, jak je to důležité pro naši budoucnost.

Za druhé je fantastické, že se nám tohle podařilo vybudovat v Evropě, protože nejenom že jsme tímto ,,vyfoukli‘‘ USA místo jedničky, navíc přilákáme ty nejlepší zahraniční vědce. V souvislosti s tím jsem četl, že Spojené státy mají obavy o ztrátu své přední pozice, kterou teď získá Evropa. 

Děkuji ti moc za rozhovor. 

Nemáš zač a díky za Colu!